Exorcismus
Co je to vlastně exorcismus? Je to náboženský úkon, jehož úkolem je vyhnat z lidí,
zvířat či věcí ďábla či jinou zlou sílu. Jednoduše řečeno vymýtání ďábla z těla člověka,
který chováním odpovídá popisu posedlého. Takoví lidé nad sebou často ztrácejí
kontrolu, mluví prastarým jazykem, který nikdy neuměli ani neslyšeli, a vyslovují kletby.
Takovým pomůže jen dobře školený exorcista, svěcená voda a latinské zaříkání. Ale
názory na tuhle problematiku se liší. V hinduismu se posedlost považuje za svatý stav a
ostatní lidé žádají od takového člověka požehnání. Rozhodně nejde o výmysly režisérů
hororových filmů. Ba naopak, většina děl s takovouhle tématikou je podle skutečné
události.
Co do historie:
Posedlost zlými silami sahá už do 1.století. 12.-16.století se datuje jako velký vzestup e
xorcismu. Probíhala zaučování mladých mnichů, kteří dosud neměli zkušenosti. Nastalo
však také období, kde exorcismus na čas úplně vymizel a posedlí lidé byli upalováni,
nikoli zbavování ďáblů v těle. V dnešní době se na exorcisty pohlíží jako na mágy a
zčásti jako na blázny.
Exorcista je kněz pověřený biskupem na dobu určitou, aby prováděl tzv.velký
exorcismus, což je druh vymítání, na který potřebujete svolení. Jedním odvětvím
exorcismu je Taoismus, kde vykonávají většinu obřadů taoističtí kněží, kteří mají na
základě svého rozdělení do různých řádů moc nad jednotlivými démony. Mezi tyto
obřady patří např.očišťování prokletého domu.
Psycholog říká…
Dle psychologického hlediska žádný "stav posedlosti" neexistuje, protože vše má příčinu
v duševní chorobě. Exorcistům je pak vytýkáno, že duševně nemocnému pacientovi
jeho stav jak psychicky, tak fyzicky zhoršují. Je zaznamenáno již několik případů,
kdy osoba podrobená exorcismu na následek něj zemřela.
Jak probíhají exorcistické obřady…
Při procesu samém kněz sleduje reakce posedlého na svěcenou vodu, svaté obrázky
a neschopnost vkročit do chrámu či kostela. Účinky se různí. Vyřešení některých
případů trvá několik let a obřady se musí opakovat. Jelikož se jedná o pomoc
duchovného charakteru, je důležité alespoň minimálně důvěřovat víře.